THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Force Of Light“, album Dana Kaufmana, stáleho člena zoskupenia BARBEZ, je plastickou spomienkou na básnika Paula Celana. Život nemecky hovoriaceho Žida, rodáka z Rumunskej Bukoviny, je symbolicky zároveň príbehom multinárodnej Európy 20. storočia, znásilnenej druhou svetovou vojnou, a končí sa v roku 1970 tragickým skokom vyčerpaného Celana do vĺn Seiny.
Celanove básne v preklade Michaela Hamburgera ožívajú v Kaufmanových skladbách a prednese škótskej poetky Fiony Templeton. Slúžia ako rámec tichej a komornej hudby, prevažne akustickej (elektrická gitara sa pripomenie len subtílnymi podkresovými linkami) a zreteľne ovplyvnenej židovskou kultúrou a jej spytujúcou melanchóliou. Odrazom stáročí pogromov vrcholiacich besnením holokaustu, ktorý, mimochodom, Celan prežil (i keď v koncentračných táboroch prišiel o rodinu).
Nie je to jednoduché počúvanie, zvlášť, keď BARBEZ prvoplánovo neohurujú dynamikou (niežeby chýbala úplne, ale tak, ako v titulnej skladbe, sa zmeny vkrádajú pomaly, temer nebadane) ani hlučnou inštrumentálnou bohatosťou. „Force Of Light“ je hudobnou poéziou, prostou kriku. Až v druhej polovici disku sa stojaté vody rozpohybujú: „The Black Forest“ upúta veselým rytmom s latinskoamerickým nádychom, doprevádzaným vysokými tónmi sláčikových nástrojov a nylonovým zvukom akustickej gitary (tu na um zrazu prídu česko/rakúsko/tureckí experimentátori METAMORPHOSIS), nasledujúca, takmer štvrťhodinu atakujúca epická kompozícia „Conversation In The Mountains“ (ako jediná odkazujúca na Celanovu prozaickú tvorbu) z pestrosti nezľavuje.
Výčet zúčastnených mi pripomenul koncert CURRENT 93, ktorý som mal možnosť zhliadnuť na minuloročnom Donaufestivale. Aj v prípade Davida Tibeta a spol. sa to množstvo nástrojov nespriahlo za účelom tvorby hluku, ale naopak – filigránsky šperkuje hudbu, z ktorej nič netrčí (rolu sólového nástroja často preberá theremin Pamelie Kurstin, hosťujúcej o.i. na albume ULVER „Shadows Of The Sun“). Plejáda inštrumentov je výhradne sluhom celku. Konieckoncov pri takto neveselej spomienke sa nepatrí ukazovať prstom na seba.
„Sila svetla“ neustále poblikáva na hranici hudobnej ilustrácie, modernej klasickej či komponovanej „hudby na premýšľanie“ s ľahko exotickým nádychom židovskej kultúry (ktorá samotná v sebe nesie mnoho ďalších vplyvov). Akokoľvek nenápadne táto nahrávka, nesúca logo Johnovho Zornovho labelu Tzadik, môže pôsobiť na prvý posluch – jej čaro spočíva práve v možnostiach ponoru dovnútra, za rámec obyčajného počúvania. Toto CD rozpráva príbeh. Ako hlboko sa dostanete, závisí od vašej trpezlivosti.
To, ako hlboko sa ponoríte, závisí od vašej trpezlivosti.
8 / 10
Dan Kaufman
- el., ak. a steel gitara
Pamelia Kurstin
- theremin
Peter Lettre
- el. gitara a basgitara, kontrabas
Danny Tunick
- vibrafón, marimba
John Bollinger
- bicie
Dan Coates
- basgitara
Peter Hess
- klarinet, basklarinet, altklarinet
+
Sarah Bernstein
- husle
Julia Kent
- violončelo
Catherine McRae
- husle
Fiona Templeton
- hlas
1. Shibboleth
2. Force Of Light
3. Aspen Tree
4. Corner Of Time
5. Count The Almonds
6. The Black Forest
7. Conversation In The Mountains
8. Sky Beetle
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.